O sobotní odpoledne se muselo rozhodnout o pořadí na startu Sérií C, F a G, přičemž se zvláště od jezdců „Trofejí Nikiho Laudy a Gillese Villeneuvea“ (F1 z Let 1973-76 a F1-wing-cary z let 1977-80) očekávaly rekordy.
A především 4násobný vítěz Le Mans, Marco Werner v jeho Lotusu 77 nezklamal: časem 1:31,261min na bývalém voze Gunnara Nilssona z roku 1976 zajel nejrychlejší čas celého dne.
Málokdo dnes ještě ví, že Velká cena Monaka roku 1952 nebyla vypsána pro monoposty-F1, ale pro sportovní vozy! Připomenout to má Série C, která je i po 69 letech vypsána pro sporťáky s motorem vepředu z let 1952-57. Tato „Trofej Vittoria Marzotta“ (Ital tehdy na Ferrari 225 závod vyhrál) je i letos z Česko-Slovenského hlediska zvláště zajímavá: Jen zde startuje krajanka. V Německu žijící slovenská rodačka Katarina Kývalová se závodu tradičně účastní v jejím Cooper Jaguaru T33.
O špičku jednoho z lépe obsazených polí víkendu se ovšem přetahovali především Španěl Guillermo Fierro a Angličan David Hart, oba na krásných Maserati 300S. Velkou část session absolvovali jedouc v zájemném závěsu (!) a Fierro se nakonec dokázal s náskokem 1,4s prosadit. Koncem kvalifikace udeřil i Rakušan Niklas Halusa na Jaguaru D Type a ztrácel na polemana jen 0,6s.
Senzací závěru ale byla Katarina Kývalová. Tato pilotka již dlouhá léta patří mezi vyslovené experty historického sportu a vypálila do ulic Monaka 4. nejlepší čas mezi 16 soupeři!
1. Guillermo Fiero, Maserati 300S 2:03,002min
2. David Hart, Maserati 300S +1,490s
3. Niklas Halusa, Jaguar D Type +1,615s
4. Katarina Kyvalova, Cooper-Jaguar T33 +9,744s
5. Michiel van Duijvendijk, Maserati A6GCS + 10,825s
6. Stephen Bond, Lister Flat Iron + 10,853s
Série F o trofej Nikiho Laudy obsahuje vozy F1 z let 1973-76 a byla doslova nabyta bývalými hvězdami motorsportu. Vítěz Le Mans, Marco Werner chtěl po 3. místě před třemi lety vyhrát na Nilssonově Lotusu 77 z roku 1976, hvězdní Francouzi Jean Alesi a René Arnoux startovali na vozech Ferrari 312B (ex-Lauda a Regazzoni 1974) a Jean-Denis Delétraz nastoupil na Heskethu 308B po Jamesovi Huntovi! Všem ovšem chtěl pokazit show vítěz této třídy z roku 2018, Michael Lyons na Huntově McLarenu M26 a Stuart Hall (Yardley-McLaren M23) mínil Lyonsovi tuto těsnou porážku oplatit. Specialista GT, Švýcar Toni Sailer chtěl zkusit štěstí na Shadow DN1 z roku 1973.
Přinejmenším pro tyto borce byla „Historique“ smrtelně vážnou záležitostí. A předvedli to hned po výjezdu z boxů. Na špičce se nejdříve usadil Werner a po 10 minutích ho na prvním místě právě vystřídal Lyons, když René Arnoux „ztratil“ svůj Ferrari v Tabákové zatáčce a ulomil si zadní kolo. To bývalý tovární jezdec Ferrari, Renaultu a Ligieru právě držel 7. pozici za Delétrazem.
Po úklidu dráhy na trať poprvé vyrazil na rychlé kolo i Jean Alesi a zapsal si hned výborný 4. čas. To už byl na špičce znovu JPS-Lotus Marca Wernera před Lyonsem a Marchem 761 mladého Francouze Juliana Andlauera. Werner poté vykouzlil sérii dalších zlepšení a ta mu skutečně vynesla prvnenství – a nejrychlsjšího kola soboty vůbec! Na tom nic nezměnilo ani senzační představení zcela odpoutaného Jeana Alesiho. Francouz předvedl, že nepřijel do Monaka jen pro obejmutí od knížete Alberta: s vozem si kolo od kola lépe rozuměl a nakonec si před mladíky Lyonsem a Andlauerem vybojoval místo v první startovní řadě. Překvapením byla i dobrá 5. pozice Rakušana Halusy v McLarenu M23 po Jochenovi Massovi. Delétraz zajel dobrý 7. čas, Sailer 10. a René Arnoux zítra vyrazí do Grand Prix z 11. pozice – pokud se ovšem mechanikům podaří jeho 312B3 opravit…
1. Marco Werner, Lotus 77 1:31,261 min
2. Jean Alesi, Ferrari B3 +1,937s
3. Michael Lyons, McLaren M26 +2,292s
4. Julian Andlauer March 761 +3,071s
5. Lukas Halusa, McLaren M23 +3,704s
6. Jamie Constable, Lola T370 +5,191s
Michael Lyons měl jen půlhodinku času, aby „přesedlal“ z McLarenu M26 do Heskethu 308E (ex-Rupert Keegan), se kterým hodlal jet pro vavříny i v sérii G pro vozy F1 z let 1977-1980. V této „Trofeji Gillese Villeneuvea“ se mu chtěl postavit nejen mladý Brit Matteo Ferrer-Aza, s jeho Ligierem JS11/15 dobře známým z Mosteckého závodu F1, ale i Jean-Denis Delétraz, který stejně tak rychle přeskočil z Heskethu 308B do ATS D4, tedy do vozu, který zde vyhrál roku 2018. Domácí fandové byli zvědaví i na výkon Alaina Ferté. Pilot, který zde před třemi dekádami vyhrál Grand Prix F3, slavil svůj návrat do monopostů v kokpitu Arrowsu A3. Ve volném pátečním tréninku, ale jeho ex-Patrese-vůz vypnul hned v prvním kole v tunelu…
Úvod session ovšem patřil Jihoafričanovi Jordanu Grogorovi. S jeho Warsteiner-Arrowsem A3 zde dojel roku 2018 třetí a letos chtěl více. Za ním se usadil Mike Cantillon na Alboretově Tyrrellu 010.
Kolem poločasu session právě explodoval na rovince Cosworth V8 v Delétrazově ATS, když „se probudil“ i Lyons a zajel druhý čas. Jeho útok ovšem přišel příliš pozdě. „Provoz“ na trati poté zesílil a Grogor udržel své prvenství. O drhou startovní řadu se rozdělily Tyrrelly 010 Francouze Evense Stievenharta a Brita Cantillona. Za nimi budou číhat Lotus 81 Stevena Brookse s Williamsem FW07B Marka Hazella a Shadow DN8 Jamieho Constabla společně s Alainem Fertéem, který se během session výrazně zlepšoval.
Pokud má jeho tým v depu čerstvý motor, tak Delétraz vyrazí z 10. pozice. Nizozemský majitel potravinářského řetězu Jumbo a velký sponsor motorsportu, Frits van Eerd zítra postaví svůj Fittipladi F7 na 14. místo.
Navštivte od 8:30h https://www.youtube.com/channel/UCk4AcU53IwTyq9V6G0U72yA – bude to senzační…
1. Jordan Grogor, Arrows A3 1:31,417 min
2. Michael Lyons, Hesketh 308E +0,187s
3. Evens Stievanhart, Tyrrell 010 +1,938s
4. Mika Cantillon, Tyrrell 010 +2,475s
5. Steven Brooks, Lotus 81 +3,421s
6. Mark Hazell, Williams FW07B +3,621s
Text a foto: Roman Klemm
