Krátce před Vánoci zastihla svět motorsportu další smutná zpráva: zemřel 67letý Francouz Philippe Streiff, jezdec F1, který musel od své těžké nehody roku 1989 v Riu žít v invalidním vozíku.
Ne zcela naplněná kariéra blonďatého dlouhána začínala velmi slibně. Roku 1981 získal titul francouzského mistra Formule 3, což mu umožnilo postup do evropského šampionátu F2. Ve stejném roce na sebe upozornil i senzačním druhým místem v klasické 24hodinovce v Le Mans, když společně s krajany Jeanem-Louisem Schlesserem a Jacky Haranem dojeli na Rondeau-Cosworth M379 zcela nečekaně druzí za továrním Porsche 936 vítězů Jackyho Ickxe a Dereka Bella.
Ve formuli 2 začala Philippeho osudná spolupráce s malým francouzským specialistou AGS. Dvě druhá místa ve Vallelunze a Mantorp Parku byla výbornou přípravou na sezonu 1983, kdy dojel nejlépe druhý v Perguse a na výbornou sezonu 1984, kterou korunoval vítězstvím v posledním závodě této třídy vůbec, v Brands Hatchi. To již byl sponzorován cigaretovým gigantem SEITA (Gitanes) a patřil i do hledáčku státní automobilky Renault, která mu koncem sezony umožnila debut ve Formuli 1 na třetím továrním voze. Velkou cenu Portugalska Streiff ovšem nedokončil. Toho roku se za to vrátil na stupínek vítězů v Le Mans, kde společně s Davidem Hobbsem a Sarelem van der Merwem dovedl Porsche 956 týmu Johna Fitzpatricka na 3. místo.
Pevného kokpitu pro Grand Prix se Philippeovi ovšem pro sezonu 1985 nedostalo a tak zůstal s podporou Gitanes u AGS, kde pilotoval nový karbonový vůz týmu v F3000. Rychlý, ale nespolehlivý monopost ovšem stačil jen na jediné třetí místo v Zandvoortu.
A tak pomohla náhoda. Když se koncem roku Guy Ligier neshodl se svým pilotem de Cesarisem, navrhl společný sponzor Gitanes logicky dát šanci Streiffovi. A ten jí jaksepatří využil! Jak v Monze, tak i ve Spa a v Brands Hatchi dovedl svůj Ligier-Renault JS25 do cíle spolehlivě mezi top10 a čtvrtý závod za francouzskou equipu korunoval senzačním 3. místem v derniéře sezony 1985 v Adelaide. Australský stupínek měl pro Streiffa ovšem znamenat jeho nejlepší výsledek ve formuli 1 vůbec.
Roku 1986 se zaslouženě stal pevnou součástí cirkusu F1. Získal kokpit ve stáji Kena Tyrrella, za kterého jednou stratoval (Kyalami) již koncem minulé sezony. Britovy Renaultem poháněné monoposty ale nepatřily mezi nejrychlejší a Philippe dokázal bodovat pouze v Anglii a Austrálii. Ještě hůř na tom byl Team Tyrrell v techniky přechodném roce 1987, kdy proti konkurenci s přeplňovanými agregáty nasazoval jen vozy s atmosférickými motory. Philippe sice dovedl svůj Tyrrell-Cosworth DG016 na dobré 4. místo v cíli v Hockenheimu, největší „ránou sezony“ ovšem zůstal dojem z těžké nehody se týmovým kolegou Jonathanem Palmerem ve Spa.
Phillipeově „tržní hodnotě“ to neprospělo a pro další sezonu mu nezbylo, než se vrátit do malé stáje AGS přítele Henriho Juliena, který si právě troufl do F1. Špatně financovaný trpasličí tým zde nastoupil jako vyslovený outsider, Streiff ovšem dokázal několikrát mile překvapit. Vůz konstruktéra Vanderpleyna pravidelně kvalifikoval, což tehdy nebylo v obřím poli účastníků samozřejmostí. 12. místo ve Velké ceně Monaka slavili u AGS jako vítězství a nejlepším výsledkem roku byla výborná 8. pozice v Suzuce.
Pro sezomnu 1989 Philippe u AGS zůstal – hlavně proto, že si sliboval od tučnější finanční injekce sponzora Camel lepší materiál. Při předsezonních testech na trati Jacarepagua u Ria de Jeneira ovšem došlo ke katastrově. Philippe v důsledku defektu závěsu havaroval, přičemž šel jeho vůz do přemetu. Dopad nevydržel lejdácky koncipovaný ochranný oblouk za hlavou jezdce a Francouz přežil jen s ochrnutím od hrudě dolů.
Motorům ale zůstal rodák z La Tronche u Grenoblu věrný. Byl to on, kdo přišel s nápadem, organizovat zimní Masters Karting v Paříži, kterého se rok co rok účastnili nejlepší jezdci světa. Philippe Streiff zemřel 23. prosince 2022.
Text a foto: Roman Klemm
