Devatenáctiletý Roman Staněk je již několik let jediným českým okruhovým závodníkem špičkové mezinárodní úrovně. Široko-daleko… Ve Formuli 4 demoloval konkurenci, ve Formuli 3 patřil mezi vítěze a letos postoupil do sfér, které před ním okusili jen Tomáš Enge a Josef Král: do FIA Formule 2. Život tu ovšem není lehký.
O motorsportu, kariéře a životě s Romanem Staňkem v rozhovoru, který vznikal v rámci Grand Prix Maďarska v Mogyorodu. Tam se na mladého borce přijeli výjimečně podívat jak přítelkyně, tak i hrdá matka.
Poté, co jsem na ni chvíli bezvýsledně mluvil česky, tak jsem zde zjistil, že máš italskou přítelkyni, Hannu. Kde vlastně žiješ?
Blízko Lagor di Maggiore nedaleko Milána. Jezdím za italskou stáj Trident a je to tak praktičtější.
Jsi u týmu každý den?
To ne, ale tak 3-4 dny před každým závodem tam intenzivně pracujeme na simulátoru.
Jaké cizí řeči ovládáš?
Anglicky a italsky se domluvím dost dobře. Mluvíme tak s Hannou. Nějaký čas jsem se učil i německy, nějak se to ale dál nevyvinulo.
Kolik dní strávíš v Čechách?
Málo. Letos jsem tam byl jen dvakrát, dohromady 10 dní…
Se kterými soupeři si zvlášť dobře rozumíš a které jezdce znáš už déle?
Mohu říci, že znám – až na málo výjimek – všechny jezdce, kteří tu v paddocku F2 a F3 jsou, již od našich společných časů v motokárách! Zvlášť dobře si pochopitelně rozumíme mezi piloty Tridentu. Bortoleto, Fornaroli…
Jak vidíš Tvou bezprostřední budoucnost?
Vlastně nevím, jak a jestli vůbec to půjde dál. Rád bych samozřejmě ve Formuli 2 zůstal a uspěl. Mým definitivním cílem je Formule 1. Letos mi ale zatím chybí výsledky, se kterými bych na sebe upozornil. V příštích závodech se prostě musí dostavit. Jen to se postará o dostatek financí pro špičkový tým v roce 2024.
Soustředíš se plně na motorsport, nebo pro svůj profesionální život máš i jiné možnosti a plány?
Aktuálně jiné možnosti nevidím. Žiju jen pro svůj sport. Kvůli tomu jsem přestal studovat. Příští rok až dva budou pro mou budoucnost rozhodující.
Dovedeš si představit jakousi alternativní kariéru závodníka například v amerických IndyCarech?
Závodit v USA nebo třeba v Japonsku bych si dovedl představit. Také to ovšem stojí peníze…
Do jaké míry financuje Tvou sezonu 2023 rodina?
Na 100 procent. Podporuje mne výhradně táta prostřednictvím jeho tří podniků.
Dovedeš si představit, že by se i z Tebe po ukončení sportovní kariéry mohl stát manažer v těchto firmách?
Zatím moc ne. Ale možná, že tomu jednou tak bude…
Jak hodnotíš průběh letošní sezony?
Byly 3-4 závody, kdy naše auto bylo opravdu špatné. Teď jsme mákli a myslím, že se situace zlepšila. Potvrzuje to mé 6. místo tady v tréninku. O to více mě mrzí ta chyba v kvalifikaci, která vše pokazila. Myslím, že mám na to, jezdit pravidelně mezi nejlepšími pěti až osmi.
Jak bys porovnal svou situaci v F4, F3 a F2?
Na tomhle sportu mi nejvíce vadí ona závislost na formě týmu a auta. Způsobí to ohromný rozdíl. Myslím, že jsem jasně potvrdil, že když mám v dobrém týmu dobře připravené auto, tak dokážu beze všeho vyhrávat.
Cítíš tlak být jediným reprezentantem své země v tomto sportu?
Ne v tomto smyslu. Doposud mne podporoval výhradně táta a ani do budoucna mi Čechy jako země těžko pomohou. Zemi tedy nic nedlužím. Naopak. Je to velmi tvrdé chtít uspět v tomto sportu a pocházet právě z Čech.
Jak vidíš budoucnost motorsportu – zvláště v kontextu aktuální ekologické diskuze?
Je sice hezké, že existuje nějaká Formule E a že Formule 1 chce od roku 2030 jezdit „neutrálně“. Lidé, kteří se takovými projekty ohánějí, by se ale nejdříve měli zamyslet nad tím, odkud a jakým způsobem pro své cíle zajistí „čistou“ elektřinu…
Text a foto: Roman Klemm
