Kvalifikace letošních, již 103. 500 mil v Indianapolisu se těšila zvláště velkému zájmu mezinárodních médií – a to díky účasti dvojnásobného mistra světa Formule 1 Fernanda Alonsa. Tento zájem zesílil po sobotním prvním kvalifikačním dni, kdy se velký (malý) Španěl nedokázal vtěsnat mezi 31 jistě kvalifikovaných.
Po havárii ve volném tríninku a defektu pneumatiky při jeho prvním pokusu ve zmíněné sobotní kvalifikaci, nestačila Alonsova McLaren-Dallara ani při příštích čtyřech pokusech o sérii rychlých čtyř měřených kol na to, dostat se z chvostu pole. Náhradní vůz, kterého musel po zmíněné nehodě použít, prostě nebyl dost rychlý. Alonso tučil, že je zle a řval rozrušeně do mikrofonu: „To je přeci směšné – co tu vůbec děláme“?
Těm, kteří se v sobotu nekvalifikovali, nabízí Indianapolis nedělní „Bump-Day“, tedy poslední možnost, zajistit si jedno ze tří míst v poslední, 11. řadě gridu. Nervy zopdpovědných McLarenu (a také zodpovědných celé letošní show – vždyť je Alonso s odstupem nejznámějším jezdcem pole) v neděli dodatečně drásal déšť, za kterého se na oválech nejezdí. Rozhodnutí padlo po dlouhém čekání mezi šesti zúčastněnými opozdilci až za sucha pozdě odpoledne. Za Sage Karamem a Jamesem Hinchcliffem držel Alonso ještě těsně před koncem session spásné třetí místo, když se na trať vydal poslední vůz Bump-Daye, zle financovaná Dallara malé stáje Juncos s Američanem Kylem Kaiserem v kokpitu. A stalo se neuvěřitelné: Kaliforňan, který teprve začátkem týdne přišel o všechny své sponzory, zlepšil Alonsův průměr 227,353 mph o 0,019 mph a největší hvězdu podniku vytlačil ze startovního pole!
Zdá se , že jak tým McLaren, tak i sám Alonso přípravu a účast v Indianapolisu silně podcenili. Indy 500 je přeci jen něco jiného, než závodit s továrním vozem ve WEC a Le Mans proti hrstce poloamatérů. Alonsův velký sen, vyrovnat královský tripple Grahama Hilla (Londýňan triumfoval jako jediný jezdec dějin jak v Monaku, tak i v Le Mans a Indy 500) zatím zůstane nevyřízenou záležitostí. Při celém Tohuwabohu kolem krajně naštvaného Alonsa se téměř zapomělo na jezdce, bojující o první startovní řadu. Poleman letošního ročníku, 35letý Simon Pagenaud (Penske) jistě promine – jeho jméno ale znají v Evropě opravdu jen insideři. Francouz z týmu Penske si zajistil průměrem 368km/h lukrativní první místo na startu před stejně tak neznámou trojicí stáje Ed Carenter Racing s Edem Carpenterem, Spencerem Pigotem a Eden Jonesem v kokpitech. Jako pátý vyrazí do nedělního „největšího závodu světa“ mladá US-senzace Colton Herta před zkušenými Indy-borci Willem Powerem a Sebastienem Bourdaisem. Marco Andretti se bude o úspěch snažit přesně 50 let po triumfu svého dědy Maria Andrettiho z 10. startovní pozice. Bude ale bojovat proti známému „prokletí Andrettiů“ na této trati – od roku 1969 zde totiž nikdo z tohoto početného závodnického klanu neuspěl…
